Exponáty
Iontový zdroj pro elektronovou ionizaci
Exponát č 489
Elektronová ionizace (EI), dříve označovaná jako ionizace nárazem elektronu (electron impact ionization) je tradiční ionizační technika v organické hmotnostní spektrometrii. Zdrojem termálních elektronů je vyhřívané wolframové nebo rheniové vlákno. Malé permanentní magnety umístěné po stranách iontového zdroje způsobují, že se elektrony pohybují po spirálových trajektoriích. Tím se zvyšuje pravděpodobnost jejich interakce se zkoumanou sloučeninou. Energie elektronů je dána rozdílem napětí mezi vláknem a záchytovou elektrodou („lapáčkem“) umístěnou na opačné straně iontového zdroje. Při ionizační energii 70 eV, která se používá nejčastěji, je tedy rozdíl napětí 70 V. Organické sloučeniny musí být v plynné fázi, a proto je iontový zdroj je vyhříván na přibližně 200 °C.
Vystavený exponát je zdroj pro EI z hmotnostního spektrometru s jednoduchým kvadrupólem 5972 MSD, který byl vyroben společností Hewlett-Packard v roce 1993 jako detektor pro GC/MS. Iontový zdroj s cylindrickou geometrií se skládá z těla, odpuzovací elektrody, výstupní elektrody a dvou elektrostatických čoček. Dvě na sobě nezávislá vlákna byla umístěna na opačných stranách z vnějšku iontového zdroje. Dva malé permanentní magnety zaostřovaly elektronový svazek. Hmotnostní rozsah přístroje byl 2 až 700 Da při rychlosti skenu až 1800 Da/s a nominálním rozlišení.
